Termín chroot odkazuje na proces vytváření virtualizovaného prostředí v operačním systému Unix, který jej odděluje od hlavního operačního systému a adresářové struktury. Tento proces v podstatě generuje uzavřený prostor s vlastním kořenovým adresářem pro spouštění softwarových programů. Toto virtuální prostředí se spouští odděleně od kořenového adresáře hlavního operačního systému. Jakýkoli softwarový program spuštěný v tomto prostředí může přistupovat pouze k souborům v rámci vlastního adresářového stromu. Nelze přistupovat k souborům mimo tento adresářový strom. Toto omezené virtuální prostředí se často nazývá "chroot jail".

Chroot byl poprvé použit ve vývoji Unixu verze 7 v roce 1979. To bylo později přidáno do BSD 18. března 1982. Počítačoví programátoři mohou používat chroot virtuální prostředí pro vývoj a testování softwarových programů, zejména pokud to dělá na produkčním systému je příliš riskantní. Mohou také používat virtuální prostředí chroot ke spouštění softwarových programů, které mají problémy s kompatibilitou s operačním systémem počítače. Mohou nastavit software ve virtuálním prostředí, spolu s podporovanými knihovnami a soubory potřebnými ke spuštění softwaru. Chroot byl také používán systémy POSIX pro své FTP servery, aby izoloval nedůvěryhodné FTP klienty.

Termíny operačního systému, Unix